Princip totálního efektu psychické a fyzické energie

Vytvořeno: 27.05. 2012

Seznam

Princip totálního efektu psychické a fyzické energie
Jednotu psychické a fyzické energie, kterou je možno usměrnit a kontrolovat, Japonci nazývají kime. V tradičním karate Fudokan můžeme kime definovat jako schopnost okamžitého projevu maximální fyzické síly za vzájemného působení mentální síly.
Z vnějšího pohledu je možné takový efekt přirovnat k explozi nebo elektrickému výboji, či záblesku světla. V tomto procesu je kime největší momentální možnou svalovou kontrakcí, která se opakuje v určitém stanoveném pohybu. Bez této specifické energie by se stal každý úder zbytečným plýtváním síly. V tréninku je vhodné cvičit techniky rukou a nohou na makiwaře s využitím faktorů, které determinují kime.
Tělo provádí největší energii tehdy, když pěst, ruka, boky (trup) i nohy současně dosáhnou největší rychlosti, to znamená, pokud je realizován princip koncentrace síly. Každý lidský pohyb, dokonce i prostý a jednoduchý, je předmětem velmi složitého procesu, jehož výsledkem je svalová kontrakce.
Svaly, které se účastní provádění úderu, nereagují současně, ale postupně a harmonicky se zapojují do pohybu.

Přenos síly na povrch a její převedení v úder
Aby se energie celého těla zcela a úplně přenesla na pěst, je třeba maximálně rychle zapojit všechny klouby, které se účastní provádění pohybu a dosáhnout extrémně rychlé kontrakce svalů.
Toto zdůrazněné svalové napětí v druhé fázi pohybu – úderu vede k progresivnímu provedení techniky, a v závěreční fázi pohybu je zastaveno na vzdálenost od 1 – 3 centimetry od protivníkova vitálního bodu nebo od makiwary.
Z uvedeného vysvětlení plynou tři nezbytné faktory pro realizaci kime:
- maximální rychlost
- maximální síla
- zastavení pohybu (deakcelerace úderu)
Aby byl pohyb správně proveden dle těchto tří elementů, musí se vzájemně zkoordinovat prostorově i časově.
Zde je třeba připomenout, že mimořádně veliké napětí síly při pohybu a následné náhlé zastavení, mohou vyvolávat mikrotraumatská povrchová poškození kloubů a zvláštní chronická trauma, kterými se zabývá sportovní medicína. Jugoslávští autoři, jako jedni z prvních, popsali jednotlivé formy sportovních poškození a úrazů ve sportovní traumatologii pod názvem „Karate lakat“ (Kongres sportovní medicíny, Praha 1985)

Deakcelerace do úplného zastavení pohybu, zatěžuje svaly, šlachy, vazy a klouby. Teoreticky i prakticky však byla prokázána skutečnost existence ochranných mechanismů organismu, a to, že při maximálním svalovém napětí je povrch kloubů natolik ochráněn, jak je realizována následná relaxace a naprosté uvolnění. Doplnění ochranného mechanismu představuje i správné provádění pohybu, které samo o sobě šetří kloubní povrch a zmenšuje mikrotraumatská poškození povrchů. K této tezi dospěli jugoslávští odborníci na sportovní medicínu při zkoumání činitelů způsobující velká poškození, odděleně při zkoumání cvičení s makiwarou a bez ní.

Je nutné přesně sledovat zásadní podmínky pro bezpečnost v provádění oi-cuki (pozn. ne vždy je tomuto faktoru bezpečnosti věnována pozornost). Jedná se především o vzájemný vztah polohy lokte a předloktí při aplikaci úderu. Loket i předloktí musí být v naprosté blízkosti těla, a zcela v přímočarém směru. Během zastavení pohybu síla rovnoměrně rozloží své účinky na loket, a účinky rotačního pohybu na loket se zmenší na minimum.

volný překlad z knihy Dr.Jorgy - Moje cesta