Ladislav Tranta, závodník Rajawali Sakti

Vytvořeno: 25.09. 2012

Seznam

Rozhovor s Ladislavem Trantou, závodníkem Rajawali Sakti

Ladislav Tranta cvičí v našem oddíle již poměrně dlouhou dobu a za poslední tři roky si získává svou neohrožeností stále více respektu především v soutěžích kumite. Na základě svých výsledků byl zařazen do reprezentačního družstva ČFTKFS.

Můžeš si vzpomenout na své začátky v karate?
Na začátky karate si pamatuji velmi dobře. Ve škole, kam jsem chodil, byl oddíl karate, kam jsem musel chodit na příkaz rodičů. V tělocvičně jsem pořád rušil a nechtěl jsem se učit karate. Po nějakém čase jsem začal chodit do jiné školy na Nové Butovice, kde bylo také karate, ale úplně jiné. Vedl to tam takovej zajímavej kluk, vlastně v té době jsem si myslel skoro pan, jménem Adam. Tak vlastně teprve na Butovicích jsem začal trochu cvičit karate. Prostě jsem tam strašně mával rukama a táta to natáčel, po letech se na to nedá koukat. Mám za to, že karate teprve začínalo až na Slovance (pozn.závodní oddíl Rajawali Sakti). Tak nevím, kdy opravdu jsem začal cvičit karate, ale doufám, že ho již cvičím. V současné době je karate pro mě velmi důležité.
V letošním roce si se stal absolutním vítězem kumite dorostenců cyklu Národních pohárů ČFTKFS. Tvým častým finálovým soupeřem bývá Karel Minichbauer. Čeho si nejvíce ceníš na Karlovi a může tě ještě něčím překvapit?
V kategorii cvičím a závodím s Karlem Minichbauerem, tak se dobře známe, je snadné očekávat jeho reakce. Podle mého je potřeba cvičit s více lidmi a tím získávat zkušenosti. U Karla si vážím jeho vytrvalosti a zájmu o sport.
V příští soutěžní sezóně postoupíš do vyšší věkové kategorie juniorů. Jak se těšíš na nové soupeře?
Samozřejmě, že se těším a jsem rád, že k Vám mohu stále chodit. Těším se na nové soupeře a hlavně na tvrdší a přísnější závody. Sám jsem byl dříve velmi rád, když rozhodčí sem tam přimhouřil oko. Snad někdy i zavřel obě oči a nezvedl červený praporek, i když jsem si to jistě zasloužil. Díky jim za to, co všechno pro mě udělali. Nyní počítám, že to všechno je již za mnou a v nové kategorii to bude podstatně složitější a přísnější. Těším se na to, co přijde.
Letos si se zúčastnil Mistrovství Evropy v Polsku v disciplině kumite. Jaký měl tento start pro tebe přínos a co tě tam nejvíce zaujalo?
Je zajímavé podívat se na mezinárodní závody jako je Mistrovství Evropy v Polsku, je to úplně něco jiného. Závody ke karate neodmyslitelně patří, je nutné poměřovat své umění karate s ostatními závodníky, tam si teprve člověk uvědomuje, jaké dělá karate. Rád závodím na závodech pořádaných naší federací. Ovšem start na mezinárodním závodě, to je zcela něco úplně jiného, to se nedá vůbec srovnávat s přebory, poháry atd. Taková atmosféra při závodech je ohromující, šokující, plná emocí a pozitivní energie, to se jinde nedá zažít. Těším se na příští ME, kde se pokusím zlepšit.
Vedle discipliny kumite intenzivně nacvičuješ i enbu. Čím je pro tebe tato disciplina zajímavá?
Kumite je fajn, není nad kumite. Enbu jsem viděl prvně na ME v Praze, kde jsem dělal pořadatele a měl jsem čas si to prohlédnout. Enbu cvičím s Karlem teprve rok. Co k tomu dodat, to je krátká doba, zatím se rozkoukávám. To je zatím pouze začátek. Karate není jenom sport, kam člověk přijde a po nějaké době podáváte lepší či horší výkon. Karate je cesta životem. Karate je vlastně životní styl.
Jaké jsou tvé zájmy kromě karate?
Karate je príma sport, který mi zabírá hodně času. Další zájmy jsou pouze okrajové, např. o víkendech jezdím po středních Čechách rybařit, začínám létat s RC modely vrtulníků, přes zimu chodím plavat, občas si zajdu na aikido. O víkendech zkouším trochu zahradničit, vlastně spíše sadařit, snažím se na staré poničené stromy naroubovat mladé svěží rouby a vypěstovat drobné ovoce. Je to zajímavá, uklidňující činnost v přírodě, obklopen krásou zahrady. Pokud je ještě čas, tak vyhledávám trochu kultury (kino divadlo…) po večerech čtu knihy a poslouchám rozhlasové hry, popřípadě namluvené knihy.

Výsledky ze soutěží Ladislava Tranty jsou na tranta-ladislav